Vzpomínky
Příspěvky
Věci zmizelé
Mám jednu krásnou vzpomínku, jak jsem konečně začala mít ráda své spolužáky. Bylo to den poté, co mi naši řekli, že se stěhujeme.
A bude to přesně tak, jako kdyby nikdy neexistoval---
Mám být upřímná? Dobrá. Poslední dobou se všechno sype.
Jo, brečela jsem.
Ano, vím, že když mi někdo dva roky šněroval život, těžko se ho jen tak zbavím a zapomenu, nikdy to nebude takové, jaké by to bylo bez něj od začátku. Ale mohu se snažit.
Mech je zelený, listí hnědé, obloha modrá, ale větve - ty jsou holé...
Vzpomínky, závěry, co nepatří do deníku, ale do hlavy.
Nejsem panenka, kterou dosáhnete na své sny!
Toto. Původně je tento text adresován mým rodičům, kteří ze mě chtějí dokonalou kopii jejich samotných. Nejsem ochotná se pro nesplněné sny měnit, když nejsou mé. Když jsou jejich, měli se pro své sny změnit oni, když to neudělali, nesnili své sny!
