Jdi na obsah Jdi na menu

Micinka

15. 8. 2011

 

 
 
Ano, máme nové kotě. Lépe řečeno, sestra si vydupala kotě. Nejmladší prohlásila: "A bude se jmenovat Micinka," takže se naše kotě jmenuje Micinka. Dumm.
Je rozkošná a mazlivá, ale taky hysterická jak cyp a škrábe.
 
***
 
Přijdu domů po tréninku, mám hlad. "Ahoj mami, co mám k večeři?" - "Chleba, namaž si ho máslem." 
Jistě. Vejdu do kuchyně, ale než stačím zabouchnout dveře, kočka mi skrz nohy proletí jako blesk. Potvora. Vrhne se na kuchyňskou linku a jme se očmuchávat, olizovat, okusovát a oškrabávat vše, co není schované, ale to ji ještě nevidím. Mám oči jen pro máslo. Proč kurňa stojí mimi lednici? Asi mi ho někdo vyndal. Super! Sápu se pro nůž, poté co kočce přivřu ocas do šuplete můžu začít hledat chleba. Vytáhnu a téměř obřadně pokládám na talíř. Kotě zvědavě pokukuje. Beru nůž a rozhlížím se, kde jsem nechala krabičku s máslem. Obřadně otevírám a ... BAF!!!
 
Z krabičky na máslo se na mě valí příval křížal. Bezva. Kde je máslo? "Kde je to zatracený máslo?!" - "Bylo na kuchyňské lince," ozývá se otec. "Ne, nebylo. Je v lednici, jako vždy!" překřikuje ho matka. Plazím se po podlaze a hledím si posbírat všechny křížaly, než mi na to někdo přijde. Vracím je ofoukané nazpět do krabičky od másla a ukládám je tam, kde byly. Uf! Otevírám lednici, beru máslo, zavírám lednici. Ozve se tichá mňau a já v šoku otevírám lednici. Kočka v ní... není.
 
Tichá symbolické mňau mělo symbolizovat výhru, což jsem ve všem tom zmatku netušila. Vidím, jak kočičí ocas někam mizí a oddechuji si, že už si bez nehod namažu chleba. Otevírám máslo a ... BAF!!!
 
"KDE JE KU**A MŮJ CHLEBA!?!?!?!?" Kočka zatracená! Utekla mi s ním. "Máme další pečivo, mami?" - nemáme. Bezváááá.... Spát bez večeře. Pitomá kočičí mrcha. Proč já? 
 
***
 
Kočku už máme rok, takže je z ní už velká dospělá kočičí mrcha. A nic se nezměnilo, jen jsme si celá rodina uvykla na ten příšerný drastický tyranoidní stereotyp vůči nám ze strany kočky. Každý týden, když se vrátím z tréninku popadnu poslední krajíc chleba, co doma máme, hodím ho kočce a jdu spát s pocitem, že stejně nemohu nic dělat...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář