Marcus.
15. 8. 2011
Marcus. Kolikrát jste slyšeli to jméno? Nesčetněkrát. A ještě ho asi dost uslyšíte.
Je to přítel. Je to člověk, co mě drží nad vodou, když nechci se svýma blbýma náladama otravovat *Anděla*. Tedy téměř vždycky. Je to člověk, který je schopný mi odvést myšlenky.
A já nemám mu to jak vrátit. Myslím, že vděčnost není dostatečná. Ale asi mu to bude muset stačit. Prozatím. Promiň.
Co chcete slyšet? Že mám na něj špatný vliv? Že by jeho život byl jednodušší a šťastnější, kdyby mě neznal?
Dobře, to je pravda. A co? Nic se nezmění. Doufám.Znám ho kolem dvou let. Dřív jsem ho neznala příliš. Ani nevím, proč jsme si začali psát víc. Pravděpodobně jsem mu řekla něco, co nechtěl slyšet. Ale je mi to jedno. Mám ho ráda. No a co?
Vadí? Máte problém, řešte si ho.
Ano, tohle je člověk, co mě dokáže totálně zmást. A je to člověk, se kterým jen tak z hecu většinou vydržím i několik dní nemluvit. Ale třeba včera jsem to nevydržela. Nelituji toho. Nikdy o nic nejde. Chápe mé ztřeštěnosti, když se chovám jako malá. Když říkám "Vsadíš se?", většinou je ta otázka směřována k němu, abych ho mohla trochu štvát. Občas se mi zdá, že má železné nervy. Alespoň se mnou má svatou trpělivost.
Též je mladší než já, zhruba o tři roky.
A je něco, co mu chci říct, ale nikdy toho asi nebudu schopná. Samozřejmě, že to říkám, občas. Ale uvědomuji si, kolik toho pro mě dělá a také vím, že nikdy nebudu schopná mu ani polovinu z toho oplatit. Je to jeden z mála lidí, u kterých vím, že když je budu otravovat s čímkoli, tak mě do háje nepošlou. Jsem mu hluboce vděčná, ačkoli to nikdy vědět nebude, což ani nemá. Nedělalo by to dobrotu.
Je jediná věc, co bych mu řekla, kdybych mohla, kdybych měla. Ale není dobrá příležitost. Snad ani nebude, protože člověk je poskládán z toho, co neudělal.
Co bych mu řekla?
Děkuji ti, za všechno, cos pro mě udělal.
Vím, že to zní jako příšerné klišé. Ale opravdu si toho člověka vážím. Mám ho raději, než by bylo správné a než bych možná sama chtěla, ale je mi to jedno. Mám ho prostě ráda. A jsem celým srdcem vděčná za to, že je.
Jsem ztracenec, když jsem vděčná za to, že jsem našla člověka na druhé straně obrazovky, který je schopný regulovat a měnit mé nálady?
Nepochopíte. Brečím? Ano. Nehodlám to vysvětlovat. Tohle je to prchavé štěstí, jedno z mála, které mám. A já se budu snažit mít ho dál. A když to nevyjde? Pak již nebude nic, co by mě chránilo před dlouhou černou propastí smrti a bolesti...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
