Anděl.
15. 8. 2011
Člověk, kterého budu jmenovat *ANDĚL* je můj dokonalý přítel a největší podpora, co kde na světě mám. Vím, nikdo není bezchybný, ale já jeho chyby znám a miluji. Myslí si o sobě, bůhví jak není zkažený. Ale má dar upřímnosti. A to na něm tolik miluji, že je ke mě upřímný.
Nemá to se mnou lehké, protože jsem z domova naučená neprojevovat názory. To, že upouštím páru tady, neznamená, že mé stížnosti musí věčně poslouchat. On věčně poslouchá nářky, jak jsem nekreativní a hloupá nána. Ale on mě naučil mít nějaké názory a je ochotný je poslouchat.
Miluji, jak si kvůli mě hraje na chytrého. Někdo z nás dvou to být musí, lásko.
Přetvářku před světem neskrýváš, jen svou tvář mu nechceš ukázat. Protože ji máš moc rád a nebo protože se jí chceš do budoucna vzdát? To by mě mrzelo...
Samozřejmě se taky občas hádáme, ale při některých hádkách si uvědomuji fakt, že ho miluji, jasněji než kdy jindy.
Občas bych ho zabila. Ale to on mě určitě taky. Miluji ho a vím, že to tak má být a je to tak správně.
Je to zlato. Vidím to, cítím to. Tolik toho pro mne dělá... A co já mu za to mohu dát? Miluji ho. Ale není to dost.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
