Život není růžový nadýchaný obláček.
15. 8. 2011
Life sucks. But we have no other choices. Warum sind wir so selbstsüchtig? Wir sind nicht interested für anderen Menschen. Und das ist das! Wir sind so kalt und achtlos.
Ano. Ne. Nevím.
Nevím co chci.
Předně si dnes budu stěžovat znovu na svůj užší rodinný kruh.
Dneska jsem při přípravě večeře myslela na to, proč bych nemohla salát zakapat mýdlem, aby bylo ostatním z rodiny špatně. Znepokojující. Ovšem, víc mě znepokojuje, že jsem si i vymyslela jak by se tento drobný incident dal obhájit, kdyby někdo náhodou na to mýdlo zemřel, jako že by se jím otrávil. Nechutné.
Při večeři jsem přemýšlela, kdo vlastně jsou ti lidé, se kterými sdílím jídelní stůl a jednu střechu. Chtě nechtě musela jsem se podřídit systému, nechat se vtáhnout do jejich hry na šťastnou rodinu i když pravda je a bude jiná. K čemu jsem došla?
- Sestra (11): Holka, kterou neznám a ani nechci znát, nechutná hnusná malá zlodějka, za kterou se stydím a navždy budu. Pokud jde o mě, nezajímá mě, pokud zrovna nemá v držení něco, co mi patří. Ale vlastně ani tehdy mě nezajímá. Stále ještě nemám svůj prsten s fialovým kamenem a vodě odolnou řasenku. Smířila jsem s tím, že některé věci, u kterých jsem na odcizení přišla příliš pozdě, prostě už neuvidím. Ale nelíbí se mi to. Nesnáším jí jak jen mohu. Nebýt toho, že nechybí moc a budu plnoletá, do kteréhož přelomu životního bych docela ráda došla s čistým trestním rejstříkem, uškrtila bych jí holýma rukama, jako jedovatého hada. Je to rozmazlený fakan, tak je to.
- Sestra (9): Nezááájem. Poroučející rozmazlený fakan, totálně přesvědčený o své pravdě a o tom, že má právo organizovat životy jiných lidí. Nemám jí ráda přesně z toho důvodu.Tváří se, jako by k životu nutně potřebovala přesný výčet toho, co jsem během dne udělala i s časovými údaji s přesností na desetinu vteřiny. Nehodlám to tomu frackovi poskytnout. Nemá právo srát se mi sebemíň do života, i kdyby byla stokrát moje sestra - já jsem starší a zodpovědná zcela sama za sebe. Bohužel občas i za ní. Nejraději bych jí dala pár facek, aby si uvědomila, že mi nemůže řídit život, protože je mi to opravdu nepříjemné. Bohužel, nemohu.
- Sestra (4): Hnusná a otravná malá kráva. Měla jsem ji ráda, chtěla jsem jí odsud odvézt, až bude příležitost. Ale po důkladném zvážení to neudělám. Proč? Protože stojí moc peněz a nedokáže zavřít ústa na deset minut. Musela bych se zbláznit, kdybych jí poslouchala nepřetržitě čtvrt hodiny jak o něčem žvaní. Na příbuzné to možná funguje, ale když ten roztomilý žvatlavý hlásek, co neumí pořádně vyslovovat a neví, co říká, slyšíte non-stop, začne vám lézt na nervy. Taky ... myslela jsem, že na hraní má zbývající dvě sestry, ale zřejmě ne, protože v jednom kuse nedělá nic jiného, než že mi ječí u dveří do pokoje když sedím u učení. Jednou jí někdo umlátí tupým předmětem k smrti. Možná já, možná jiný člen domácnosti, tento poté získá mou podporu a krytí.
- Matka (...nezdvořilé...): Ta je ten člověk, kterému jsem nejvíce podobná, a ano, děsí mě to. Je nepříjemná. V jednom kuse si na něco stěžuje, nadává nám a hledá si každou záminku nás slovně napadnout. Bohužel, jsme obě stejné a já znám její myšlení... Trochu. Ale víc než by se mi líbilo.
A pak ještě jedna věc. Proč tam není uveden i otec? Ano, mám a žije s náma, je to takový ten usměvavý obtloustlý pán, který jak přijde domů, tak je nepříjemný a s každým se hádá.
A proč nemá vlastní odrážku?
Za všechna příkoří vůči mě. Za pomluvy!. Nevadí mi, když mě pomlouvá, ale jen do té doby, kdy o tom nevím. Když sedí před koupenou, ví že jsem v ní a mluví normálně hlasitě, mohlo by mu dojít, že to uslyším. To mě štve nejvíce, že mi to ani do očí není schopen na rovinu říct, co si o mě myslí. Místo toho mě bude s někým pomlouvat, aby mě mohl shodit... Ale není to jen on, včera matka. Ó, je to tak potupné, že mi to neřeknou. Poslali mě do domu pro něco a matka, když si myslela, že jí nevidím a neslyším, začala parodovat slova, co jsem řekla. Posměšně, ne zábavně. A taky by mohli mí vážení rodičové uvažovat nad tím, že když sedí přímo pod mým oknem, které nezavírám, tak taky slyším, o čem se baví.
Vážně mě to zraňuje, normálně nejsem ten typ holky, co dělá kolem jednoho drbu brajgl, ale tohle překračuje meze. Vadím-li jim, mají mi to říct rovnou a ne mě pomlouvat, když si myslí, že o tom nevím.
Ale otec je v tomto zřejmě nepoučitelný, protože jsem mu to vmetla do tváře, když jsem odcházela z té koupelny. A nic.
Je mi jedno, kolik lidí mě bude shazovat, ale musí se přede mě postavit a říct mi to do očí. Protože když to neudělají, nezasluhují si ani kus respektu a ani úctu, jsou NIC....
Ne, nesmějte se. Vážně si to myslím. Moji rodiče jsou neúctyhodní zbabělci. Jsem jejich dcera, mají-li problém se mnou, ať ho se mnou řeší. Nemají-li problém, ať mě za mými zády nepomlouvají, jako bych byla kus hadru, který nemůže slyšet. Ale za tohle je vážně nebudu respektovat. Spíše je začínám nesnášet.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
