Žab žab žab.
15. 8. 2011
Takže...
Ale já jsem měla jen jedno frappé!
A pak celou vyučovací hodinu musím sedět, otáčet propiskou v prstech a při každém otočení říct "žab žab žab žab". Proč? Přemíra kofeinu v organizmu po jednom frappé!
Začalo to o volné hodině, se spolužačkou na kávě. Mohla jsem to tušit. Ale netušila. A tak jsem si dala kafe. A pak jsem začala po cestě dělat "žab žab žab žab". Ani nevím proč, ale to slovo mi přišlo prostě mega hustě úžasný!!!
Přišly jsme do třídy a spolužačka po kafi a Cole složila hlavu na lavici s prohlášením, že se jí chce spát. Jak moc by vás naštvalo, kdyby vám někdo na něco takového řekl "žab žab žab žab"? Mě tedy dost.
Zbytek hodiny biologie jsem střídavě dělala "žab žab žab žab", otáčela tužkou a chichotala se jako idiot.
Ano, bude mi chybět... Kdo? No přece "žab žab žab žab"! V tom světě, kde musím být dospělá mi opravdu bude trocha legrace chybět.
A jsem tááák ... nadšená. Našla jsem si další objekt zájmu. :)
Ačkoli mi na té "mojí textové hře" jeden zmizí, tak jsem si našla další, ze kterého jsem opravdu ... áááá ... nadšená. Záchranář, chápete???
Jeden mi kdysi slíbil, že na mě bude dávat pozor, abych nevykládala z oblasti první pomoci žádné bludy. A pak si odjel do Afriky a ani se nerozloučil. Čekala jsem něco víc? Ano, tenkrát asi ano. Teď už jsem jiná, pořád stejně naivní, ale aspoň nemám ty debilní představy, že se o mě fakt zajímají, když se mnou mluví.
Anyway... Záchranář. Upřímně ho lituji, už jsem ho stihla donutit přečíst dvě mé přednášky a opravit mé chyby. Asi mě bude brzy nesnášet.
Tohle nikdy nepochopím. Jak je možné, že mě tak nesnáší? Ten první... Wolf. Do toho jsem byla zblázněná... *lehký ironický úsměv* Už je to tak dávno. Ale bylo to takovéto holčičkovské pobláznění do idolu, to nebyla láska. Nebyl to obdiv, na to jsem už tenkrát byla moc hrdá. Nadšení, spíše. A pak... Utekl mi. Věděla jsem, že mě nesnáší snad ještě dřív než on.Utekl mi a nic neřekl. Bude to stejné s tímhle?
Samozřejmě, teď ho mohu otravovat pouze neoficiálně, protože ze mne je ... eh, co vlastně? Jak se tomuhle vztahu říká? Zadaná? Kdo ví... Já ne.
Ale stejně... Je to dlouho. Jaké to bude, nově?
Ach. Síla. To je to, co mi chybí. A odvaha. Měla bych být silná a odvážná, většinou bývám. Taky nezávislá a volná. Ale asi mi to nevychází. A co to vlastně je? Síla? Odvaha? Copak to někdo viděl?
Je hrdinský čin zabít teroristu? Kdo tohle dokáže nezaujatě posoudit... Já tvrdím, že ne.
Chtěla bych být hrdina? Ano, ale svůj. Pro mě je hrdina ten, kdo dokáže lidský život chránit, ne ničit. Hrdina nemusí být silný. Nemusí být krásný, i když se to hodí... ;) Ale musí mít odvahu dělat svá vlastní rozhodnutí a musí mít sílu nést za svá rozhodnutí odpovědnost.
Ale stejně, těžko říct. Kdo je hrdina? Ten největší anebo ten nejrychlejší? A co vy? Chtěli byste být hrdina?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
