Vzpomeň si!
Musím si vzpomenout. Proč jen jsem měla Marcuse tak strašně ráda? Jo, protože byl bezkonfliktní a vždy tu byl...
Tak tahle doba asi skončila. Dva týdny jsem ho jak debil sháněla. Poslední dva dny jsem mu dokonce začala psát zprávy! Ale on ne. A ne, prostě se neozval. A včera jsem se dozvěděla, že ze mě a Kitty dělá dva týdny debily. Normálně s ostatními komunikoval. Jen my to nesměly vědět!
Já ho nesnáším.
Myslela jsem, že jsme přátelé. Byl to můj přítel.
A přesto vím, že když zase napíše, tak já reagovat budu. No není to smutné?
Já se tedy smutná cítím. Ví to, že pravda je pro mě důležitá. A že za pravdu bych možná neumřela, ale od svých přátel ji vyžaduji.
Ach jo. Proč mi tohle dělá? Nicméně... Slíbila jsem mu zprávu každý den, co nebude reagovat. Když nereagoval, samozřejmě. Možná bych i dnes mohla dodržet svůj slib. Možná se to ode mě nečeká. Ale já držím sliby - aspoň některé...
