Výkřiky do tmy, kolik se platí za hřích a proč sympatizuji s Loreley
3. 8. 2011
Jsem váš strážný anděl, lidé. Poslouchám vás. Křičte do tmy, buďte sami, spadněte si na dno. Nezáleží mi na vás, když vám nezáleží na mě.
Křičte do tmy, stejně jako já jsem křičela. A stále křičím. A ví to někdo? Ne!
Kolik se platí za hřích? Nejsem žádná coura. Ale mám pár dobrých přátel. A přítelkyň. Mám stálého partnera, ale kdo by se nepobavil lehkým flirtem s někým, koho už nikdy nepotká, že? A kdo by neflirtoval se všemi kolem? Nejsem snad jediná holka, která je schopna se otočit za chlapem, když nějakého vidí, nebo ano?
A nejsem jediná, co neví... Možná miluje. Ale vím, že bez svého přítele bych nedokázala být. A to mi stačí. Zatím. A pak jednoho dne přijde kamarád, na kterého nedám dopustit a bude po idyle. Jsem coura, ale ne děvka. Co budu muset zaplatit za ten můj hřích?
Lásku k mému příteli či lásku k jinému? Ale no tak - co oči nevidí, to srdce nebolí! Jen já z toho budu mít výčitky svědomí, ale to neznamená, že to neudělám.
Miluji ho. Opravdu.
A mám ráda Loreley od Heinricha Heineho. Ach, nádherná. V němčině ještě lepší...
Und das mit ihren singen
hat Loreley getan...
Ach. Nádhera. Nosím ji v srdci, mojí úžasnou, moji božskou... Loreley. Je jako já, taková bludička. Tahá lidi do hlubin a ani o tom neví...
Já to tedy vím, v hlubinách je většinou odkopnu. Již jich bylo přes třicet... Jsem prostě coura. Bisexuální, pokud by vás to zajímali. Chcete kontakt? Určo dám, komentáře :)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
