Jdi na obsah Jdi na menu

Tu tú tu tú tu

2. 5. 2011

 

 
 
Víte, jak vypadá egoista ? Nevíte, i když si to myslíte. Nevíte, protože jste zatím neviděli mě. Tedy, egoista má blonďaté vlasy, blonďatý mozek, blog, kam nikdo nechodí, na černo nalakované nehty, případně na růžovo, když nemáme černou. V případě největší nouze na modro, fialovo, zlato a nebo stříbrno, protože doma má výběr z dvaceti různých barev laků na nehty. Vážně, bez legrace. A ještě, myslí si, že ať vypadá jak vypadá, ať je jaký je, celý svět se kolem něj točí. Tedy, on se celý svět netočí kolem nikoho jiného, jen kolem mě. Už bych mohla začít vyměňovat žárovky... 
 
Jak to se mnou dneska souvisí? Především, jedná se o mě. To je hlavní. A pak, chtěla jsem říct, že i kdybych náhodou nebyla střed země, moje sny mi nevezmou!!!
 
Zdají se mi příšerné sny. První sen ze série. Přišla návštěva s chlapečkem, on měl přesně moje oči. Když jsem ráno po probuzení koukala do zrcadla, byly to jiné oči. Tedy, v tom snu byly moje a já to věděla. Ale ve skutečnosti moje oči vypadají jinak. Sen končil tak, že jsem toho chlapečka vedla k záchodu, protože to byl opravdu malý... dítě.
Další noc se mi zdálo, tedy, noc na dnešek, jak to dítě hoří na hranici, já koukám na jeho oči, které jsou jako moje vlastní, ale bylo v nich něco jiného, zvláštního. A víte vy co? Necítila jsem vůbec, ale vůbec nic, ačkoli to dítě mělo bolesti, křičelo a bylo opravdu vidět, jak hoří... Asi mám moc nechutnou mysl...
Pak se mi taky zdálo, kolik lidí jsem sbalila. Tedy, dostala. Skalpy. Sbírám kluky jako minerálie na poličku, ale ani fotky občas nemám...
 
A celý den nemohu vyhnat z hlavy jednu písničku, ani nevím o čem je. Because the Night belong the lovers, because the Night belong to us... Jan Wayne. Prostě si jí pořád a furt zpívám.
 
A mám strašnou radost, dnes jsem potkala na mé droze - online textovce - dávného kamaráda, co omezil svou aktivitu kvůli maturitě. Prý ji dal. Ale změnil se, už to není starý dobrý Kane, lačnící po krvi, takřka můj Kane. Ale já se taky změnila, teď po krvi lačním já a jsem celkově taková... divná. Ach jo. Škoda, že tu není Marcus - další textovkovej kamarád. Ten by mi řekl, že zním divně a že jsem na pár facek a všechno by vylo zase jak má být. Ale ten prevít Marcusovskej se nechce a nechce ukázat, když já tu jsem. Jen si napíše příspěvek a jde pryč. Nemám ho ráda...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář