Deník jedné malé ztracené existence

 Mám tu další velké rozhodnutí.
Protože jsem v poslední době měla opravdu co dohánět, neměla jsem čas na nic jiného než na život a školu.
Návrat marnotratné dcery. Doslova. Buďte šťastní!

Nebo nebuďte, to už je na vás.

Pro začátek se můžeme znovu poznat. Řekla bych něco jako "můj život se otočil vzhůru nohama", ale doopravdy ne. Prostě nebyl čas řešit další nepovedené vztahy dýl než jeden večer, možná o prázdninách budu brečet, ale už teď mám pocit, že ani ty prázdniny nestíhám a to ještě nezačaly, takže spíš ne. 

Ale my můžeme začít! http://akcni-blog.blog.cz/1207/projekt-10-dni
Víte, kde najdete mé. A co vy? Jo. V mém podání to bude těžce originální, asi tak dva tři týdny, protože nemám čas přes víkendy, ale nevadí, to zvládnem! 

Je to dost hloupé, ale většina těch věcí je dost osobní a to, že je chci říct, znamená, že jsem je neřekla. A že jsem je neřekla má zjevně nějaký důvod. Mějte to napaměti. Některé věci už nemůžete říct.

Den první - deset věcí, které chci říct deseti různým lidem

1. Omlouvám se, že jsem to tenkrát vzdala. Omlouvám se, že mám pokaždé, když tě vidím, pocit, že to vzdávám. Byla jsi nejlepší, ale některé nejlepší věci občas prostě projdou a nám se to stalo taky, nevím, proč si to neuvědomuješ. Jsem unavená z předstíraného úsměvu, nepotřebuji tě, nechci tě, báj. Ale jestli pro tebe je ta přetvářka důležitá...
2. Omlouvám se, že už si k sobě nehledáme cestu. Jsem ráda, že jsi našla cestu k někomu jinému.
3. Prosím, řekni, že to není pravda. Že je to stejné jako jindy a že se vrátíš. Nebo řekni aspoň NĚCO! Proč mlčíš? Moje srdce jsi už zlomil, není třeba brát ohledy! Prosím, řekni, že ještě má cenu bojovat a já budu! S tebou jsem to vzdát nechtěla.
4. Děkuju, že na mě myslíš. Já na tebe taky, ale je to složitější, než jsem si myslela, někdo by mi to měl vysvětlit. A taky bych třeba mohla komunikovat. :)
5. Nechci tvůj život. Chci být bláznivá. Chci pomoc. Ale jak můžu být jiná, když nemůžu udělat vlastní chyby? Nechci tě tu.
6. Podvedl tě. A nebylo to poprvé. Tak ho nech jít. Víme, že nechceš být s někým, kdo nechce být s tebou. Když je šťastný s ní, tak ať si ho nechá. Jsi lepší a můžeš to zvládnout. Jen pro to musíš něco udělat. Překonat strach?
7. Děkuji, že mi dáváš šanci. Ale jsem jiná, než si přeješ abych byla. Stálo by za to, zvážit i tenhle fakt.
8. Děkuji, že věříte, že mám šanci. Omlouvám se, za ta ošklivá slova, která jsem o vás řekla, když jste je nemohl slyšet. Vím, že jste vysoce inteligentní a nezajímá mě, za kterou politickou stranu kandidujete, jenže když nevíte, kdo jste, je nutné udělat si ulitu z odsouzení dobrých lidí. Vážím si toho, že stojíte za tím, čemu věříte, i když já v to nevěřím.
9. Nedokážu vyjádřit, jak mě zasáhlo vědomí, že nejsem jediná kdo věří ve mě. Děkuji. Občas by ale nebylo na škodu, kdybych to slyšela já a ne třicet cizích lidí.
10. Pojď blíž, chci to zkusit. Chci aby to vyšlo. Chci, aby ses mě dotknul. Proč tu nejsi? Proč tu nikdo není?