Pokračování.
Jsem teď šťastná.
Nelíbí se mi, že sněží.
Jsem teď šťastná, ale jste vy?
Já jsem za poslední týden tancovala valčík dolů po ulici k domu, sněžilo tenkrát hustě a v celé ulici bylo rozsvícené jen jedno okno a stejně se z něj nikdo nedíval. Já to vím.
Zpívala jsem ve sprše, poprvé ve svém životě. Asi vám to připadá divné. To mě taky připadalo. Ale zpívala jsem jen potichu a jen z pocitu zoufalství, co mě občas přepadá, když mi teče voda kolem uší.
Napsala jsem báseň plnou protikladů a přitom se lidem líbila. Byla taková ... strašně hluboká, o touz mít křídla a odletět a pak přijdeš na to, že ty křídla tě nenesou, že jsou zlomená a taky už není, kam bys letěla, kam bys šla.
Taky jsem malovala, vázu s kytkama. Ale tentokrát mě můza na čílko nelíbla a tak se mi to nepovedlo. Občas to jde samo a občas... vůbec.
A povídala jsem si s lidma přes internet. Moc milí lidé, písmáčtí. Mám je ráda :)
A zase nevím, co říct. Miluji anděla. A dobrou noc.
