Deník jedné malé ztracené existence

SOBECKOST . Každá záminka dobrá. Všichni jsme egocentričtí, neexistuje nic jako altruismus. Jak řekla Mia: "Mohli byste se všichni přestat starat jen o sebe, aby se mně žilo lépe?!" 

NEBEZPEČÍ . Nedílná součást života. Ale je to jen to, co si nechceme dovolit a přesto to děláme. Nebezpečí je pudové, strach v lidech z dob dávných zůstává dál. A je to jen dobře.

LEŽ . Něco, co si vymyslíme. Každá lež je jen pokroucená pravda, naše představa, něco, co není. Ve chvíli, kdy to vyslovíme, nemusíme věřit. Když tomu sami nevěříme, je to lež. Když ale sami věříte tomu, co říkáte, mluvíte pravdu.

PRAVDA . Pravda je křehká věc, která není ale vždy správná. Pravda není jen jedna, má mnoho podob a v každém zrcadle se odrazí jinak. Lidé nelžou. Lidé kroutí pravdu podle toho, jak jí sami viděli v některém zrcadle. Proč to dělají? Protože je to jednodušší. Pravda samotná je příliš složitá.

SVĚTLO . Lidé potřebují patrona, světlo jejich života, protože život nemá smysl a oni si se svým životem neví rady. Světem může být cokoli, ale i to jednou zhasne. Stejně jako život.

LÁSKA . Co je to? Cit? Nebo jen zoufalá potřeba mít někoho, kdo vám naplní život? Nezáleží na tom, jaký je, hlavní je, že udělá rozruch v kalných vodách vašeho žití. Záleží jen na tom, aby vás dokázal naplnit, tu prázdnotu co nechává celý život. Ale láska není. Vztah, co není tělesný, není. Lidé se chovají pudově. Možná to řeknou. Ale není to pravda. Nemilují se. Proto je láska přes internet taková. Tam lidi možná i opravdu milují, když normálně to už neumí...

VYŠŠÍ PRINCIP . Bůh. Višna. Buddha. Satan. Kdokoli jakkoli pojmenovaný, prostě někdo, v koho věříte. Někdo, kdo dle vás vede vaše kroky. Tak ten není. Jsem křesťanka, sice špatná, ale jsem. Proč? Protože vím, že po životě nic není, ale je to moje naděje. Co když je? Naděje je silná. A naděje mi dává naději. Vyšší princip není, ale co kdyby byl. Co kdyby život nejel do záhuby?

NEVĚRA . Pudová záležitost, ani psi nežijí v jednom páru po celý život, ale mění partnery. Je to normální, zcela přirozené. Monogamie je proti přírodě. Nebudu podporovat svého přítele v tom, aby mi zahýbal, ale pochopím, když to udělá, protože málokdo odolá volání přírody, když zavolá. Lidi nemají žít v luxusních domech po dvou. Copak takhle se chovají zvířata? Lidé jsou také druh zvířete. Není to správné, chovat se jinak, než chcete. Lidé potlačují pudy, aby nevypadali jako zvířata, ale díky tomu se vzdalují jeden druhému. Předstírají lásku a přitom tím nic nemyslí.

SVĚT . Svět je jako groteska. Lidé si předstírají věci, jen aby se rozesmáli, lidé se snaží o něco, co se nevyvede. Pobaví ostatní? Ne každého baví grotesky. Lidé jsou druh zvláštní. A žijí ničím nenaplněni, svázáni konvencemi, které jejich doba uznává, ačkoli jsou tyto konvence neustále jiné. Lidé žijí život, co žít nechtějí, protože je společnost nutí žít dobře. Ale lidé nejsou dobří. Měli by se chovat pudověji. Opravdověji. Neříkám, že se na sebe mají vrhat jako zvířata. Některé věci dobré jsou. 

SPOLEČNOST . JE DOBRÁ. Protože lidé nejsou dobří, společnost na sebe samu tlačí. Ale proč? Proč lidé nejsou jako zvířata? Když je normální, aby se na veřejnosti páry líbali, proč není normální, aby nebyli páry a každý si žil jak chce? Proč není normální i sex na veřejnosti? Pohoršuje někoho? Prosím vás! Každý to dělá. A že si někdo hraje na citlivou stydlivku? Ok, tak chce holka chlapa pro sebe. Proč ne. Ale trvalé páry? Baf. Blbost. Nevěra hýbe světem. Občas, třeba teď, jsem ale za konvence ráda, protože svého přítele doopravdy miluji. Neměnila bych a jsem ráda, že on to neudělá a raději se kvůli mě nechá konvencemi svázat. Já s konvencemi mám problém, nelíbí se mi. Ale miluji ho o to víc, že si kvůli mě nechá svou volnost vzít.

Mia mě něco naučila, jak jsem se bála, že je má budoucnost. Miluji upřímně, vím to. Nenechám ho jít, protože vím, že konvence jsou dobré, budu bojovat až do konce. Protože se taky občas bojím, že láska, za kterou se nebojuje, se necení. Nechci, aby mi zmizel. A i když mu budu nevěrná a i kdyby byl on mě, jde o pudy, což se prominout dá. Přesto, je to věc, co lidem, které svazují konvence, říkat nemůžete. Díky bohu za monogamní společnost. V té jsem byla vychována a v té i budu budovat následující generaci, ačkoli nemám právo dělat za dítě rozhodnutí, zda se chce narodit. Bojím se. Vím, že jdu do prázdnoty. A chci, aby po mě zbylo něco, co bude vidět. Jsem žena. Co víc po mě může zbýt, než dítě?