Jdi na obsah Jdi na menu

Nepochopím.

15. 8. 2011

 Hurá hurá, vrátili se dva ze tří spolužáků z Ameriky. Všeobecné nadšení, jásání a radování může začít. 

 
Ale stejně to nechápu, některý ty "... uáááá, Jinuška je zpááááátky" spolužačky. A celkově takový typy holek nechytám.
Celý rok na ní nadávají, pomlouvají jí, jak v Americe tloustne, jak jí to na poslední fotce na Facebooku neslušelo, bla, bla, bla. A pak JinuSHka (WTF? JinuSHka? Jasný no. A vshichni jsme EMOkyths njevětshejshí.) přijede domů a všichni jsou paf a odehrává se taková ta scéna, kterou jsme každý minimálně jednou za život viděli a já osobně ji nazývámEfekt kdákajících slepic. 
 
Efekt kdákajících slepic, co to vlastně je? 
 
Jsem si stoprocentně jista, že to znáte. Jedná se o jev, kdy jedna slepice ze stáda (nebo smečky nebo co to ty holčičí slepice mají) byla delší dobu pryč a zbytek slepic se choval jako normálně - tedy pomlouvaly se navzájem, nenáviděly se, milovaly se, pohádaly se, milovaly se a tak pořád dokola. A pak se nepřítomná slepice vrátila a celé stádo ji hned běželo přivítat a klovat okolo ní. Samozřejmě se to neobejde bez zvukových efektů, takže pokud uvidíte partu holek, ve které převládají pastelové barvy, které se hodí k růžové, a uslyšíte něco typu "Ty máš úžasný vlasy ... nehty ... triko ... BLÁÁÁÁ", tak vězte, že ta uprostřed smečky, ano, přesně ta, kterou všichni osahávají, byla někde daleko minimálně na týden.
 
A přesně to se stalo u nás. Ne, nepochopte mě špatně, když mi přijede po roce kamarádka, ráda jí půjdu na letiště přivítat. Ale pouze v případě, že uplynulý rok nestrávím kecama o tom, jak dotyčná na jednom výletě sežrala sama pytlík gumových medvídků a šla brečet klukovi na rameno, jak je tlustá. WTF, who cares? Když si připadá tlustá, ať hubne. Nebo ať to proboha nehraje, vždyť to je něco nechutného! Citové vydírání není povoleno.
 
Podle mě stejně nechutného jako ty kamarádky - kvokající slepice, co vám ani neřeknou, jak vás pomlouvaly minulý rok. Ony vám do očí neřeknou "Ty jsi příšerně přibrala." Když už jsme u toho, nemyslím si, že by Jinuš příšerně přibrala. Ale není to moje nejoblíbenější spolužačka, takže ne, nebudu se obtěžovat jí cokoli říkat. Ona mě ani nepozdraví, tak ať si trhne nožkou na vysokém podpatku. Ten druhý spolužák co přijel, měl aspoň tolik slušnosti, aby mě nepřehlížel zvysoka a pozdravil, ačkoli mě třeba nemá rád. On je z těch, co snesu. Proč? Protože mi jako jediný z celé třídy před dvěma roky do očí řekl, že mě neznají a že mi vymyslel přezdívku, kterou každý používá. Ano, bylo to výčitkama svědomí, ano, bylo to v podnapilém stavu. Ale upřímnosti si cením. A ta přezdívka se mi líbí, možná začnu sondovat, jak se uchytila. 
 
Jinuška boj? Ne, díky, nezajímáme se navzájem, neznáme se. A mě to vyhovuje. Jen mě štvou ty nekončící kecy o ničem (které já publikuji tady, kde aspoň každého nenutím to poslouchat), pomluvy, oční stíny až k bradě... 
 
Neříkám, že nemám ráda barbinismus. Miluju ho! Ale co je moc, to je moc. Ony nejsou barbíny. Ony jsou bestie proradný. Kvokající slepice.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář