Jdi na obsah Jdi na menu

Morgen nach Hause.

15. 8. 2011

 

 

 

<Tak to je> A jinak to nebude. Pojedu domu, musim. Musim. Vazne. Nenei to jen "musim", ale je to uz zoufala potreba. Potreba vedet, ze jsou nekteri lide, na kterych zalezi v poradku. I kdyz to bude jen jeden den a pak jedu na tabor na dvacet dni....

Je to potreba vedet, ze je vsechno, jak ma byt. Je to zoufala potreba vedet, ze se nic nestalo. Ze se nikdy nic nestane. *Andel* si stezuje, ale pro me je to sicherheit. Nechci, aby si myslel, ze mu to nepreji. Ale zoufale si preji, aby byl vzdycky v poradku. Aby se nezranil... chapat.

Jak se to mohlo stat? Je pekne vedet, ze vsechno, co vam zbylo po byvalem priteli, je ten sileny strach. A ano, u me to tak je. Strasne moc se bojim. O nej. Snazim se imagin World ohne ihm. Es geht nicht. Für mich ist dann keine World.

 

Vim, ze zivot pujde dal, kdyz se neco zkazi. Ale nechci, aby se neco zkazilo. Nemumim byt opatrna, ale chci, aby na sebe daval pozor. Chci, aby se mnou byl, ale vim, ze ho nemohu nutit ani drzet nasilim. Chci, aby byl. Chci aby byl stastny. A uz to neni jen CHCI. Uz je to potrebuji...

Zitra domu. Mozna vecer napisu neco s hackama a carkama, mozna v patek. Mozna takyale az za mesic.

Dnes jsme v kurzu nemecky probirali armadu, vzpomnela jsem si na toho byvaleho, na vojaka studujiciho. Vim, ze muj *Andel* chtel do armady. Jak jsem vdecna, ze mu to nedovolili! NEbude to vedet, nepovim mu to. Ale nedokazala bych zit v nevedomi, zda se vubec vrati.

---> A pak se jednoho dne proste nevrati...<---

Ano, i to by se mohlo stat. Doufam, ze nestane. Nedokazala bych s tim zit. Nechtela bych. Ta veta mi beha hlavou uz od prvniho dne, co jsem videla sveho byvaleho. Vlastne od toho jedineho dne, pak se na me vykaslal. Timhle strachem jsem se naockovala sama, vim. Kdyz jsem si malovala, jaka asi budoucnost bude, videla jsem to. Jak se tento nevratil. Umela jsem si to predstavit. Ale predstavit si, ze se nevrati Andel? Nemyslitelne. Vazne, pro me ne. Je pro me celym a zaroven jedninym smyslem zivota, prave ted a tady. Ze stale ziji, je pro nej. Ze stale dycham a v zilach mi koluje krev? Pro nej...

Jestli chce odejit, at jde a nevraci se. Ale at zije... Kdyz bude stasten.... Budu moci i ja byt... I kdyz pro me stesti neni, vysvetlim nekdy jindy.#

Chci, aby tu byl. Chci, aby se vratil. Aby neodchazel. Aby prezil---

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář