Deník jedné malé ztracené existence

Ano. Oficiálně přesthovány veškeré mé minulé příspěvky. 

A jako bonus mám napsané dva příspěvky z chaty, kde jsem teď byla. Ale pouze na papíře a jsem příliš líná je přepisovat. Aspoň prozatím.

Dopíši je později. 

Ach. Ztrácím inspiraci. Pomoci mi už asi není.

Najednou nějak nevím, co říkat. 

Zase odjedu - tentokrát na Mallorcu. Mohu vám povídat, že mám všechno, ale vymněnila bych to všechno za normální rodinu. Ale to se dozvíte v příspěvcích z chaty, pravděpodobně.

Mohla bych vám povídat, jak mi vadí, když se na mě křičí. A nebo jak se nikdy nic nezmění...

A nebo taky můžu mlčet. A asi to udělám. 

Prší. Jsem šťastná v tomto okamžiku. Ale neudrží se to, vím... Chci pryč. Do deště. Chci, aby na mne dopadaly těžké kapky vody a aby to mohla být jediná věc, nad kterou budu uvažovat...

Lidi, užívejte dnů. Moc jich nebude...