Já chci taky od života víc, než po večerech depresi.
Když jsem nechala ten nadpis, aby mi prošel hlavou, vzpomněla jsem si na reklamu od velkého řetězce, který propaguje vrtačky a dřevo a hřebíky. Říkají "Nikdo to necítí jako ty!". A mají pravdu.
Myslíte si, že jste jediní na světě a nikdo nedokáže pochopit to, co vás trápí? Máte pravdu, jste.
Kdo tak může pochopit, že růžová a červená vedle sebe prostě není dobrá?
Hurá. Zase večerní deprese. Víte, co je na tom nejvtipnější? Všechny testy "Trpíte depresemi?" se vás ptají, zda máte depresi každé ráno. Ale nechápou, že jsou lidi, co mají depresi, vždycky večer, když jsou doma s rodinou. Ráno je vždycky takové pozitivní... Všechny špětný věci se dějou až po snídani. Jen nevím, jestli snídám tak brzy nebo se tak brzy dějou ty hnusné věci.
Marcus se mnou mluví.
Anděl se mnou nemluví. Možná už by bylo případné mu tak přestat říkat, není na něm již nic andělského. Možná by mu pomohlo mi nadávat.
Měli jsme třídní stužkování.
Zajímavý poznatek. Když si dáte dva panáky vodky s colou, začne vám ta hudba připadat, že po dalších pěti až deseti panácích by se mohla dát poslouchat.
A najlepší je chodit v noci v zimě v tričku s veselou napitou hollkou kolem bloku, aby se vzpamatovala. Dokonce se i proběhnete a zjistíte, že je ona fakt sexy, dle jejích slov.
Klesla jsem hluboko.
Tancovala jsem.
Dala jsem dvěma cizím holkám číslo pro jednoho kluka. A on stejně nezavolal. Nebudu si dělat iluze, neozve se.
A pak, co víc si přát, nějak jsem ztratila svůj život i to, o co bylo proč stát.
