Co po mě chcete? Pláč? Smích? Soucit? Slova, co nic neznamenají?
15. 8. 2011
Ano, po dlouhé době zase pracuji jako linka důvěry. Včera se mi jedenáctiletá kamarádka z Takwon-Do tréninků rozbrečela na rameni, "že má úplně posraný život", dle jejích slov. Jak jí chápu...
Připomněla mi to jeden moment v mém životě...
Když jsem se přestěhovala, přihlásili mě a sestry rodiče do skautu, "abychom si našly kamarádky". Jsou tam milí lidé.
Jednou jsme byly na výpravě s oddílem... V nějakém nejzapadlejším městě. Zbytek skautek šel odevzdat nějaký dopis někomu, komu se měl dát a já zůstala asi s dvěma dalšíma skautkama na místě srazu. A ano, rozbrečela jsem se Klokanovi na rameno. Proč? Protože jsem cítila, že mám život v háji, jen jsem to tenkrát neuměla takhle nazvat.
Ale teď už vím, v čem to je. Kvetou kaštany. Je vyšší sebevražednost. Sama mám občas takový pocit, že není lepší řešení, než skončit tohle peklo... Ale takové lidi do nebe neberou. Už chápu, proč se ode mě nebe odvrací znechuceně.
Co dělám, abych si neuvědomovala své problémy? Upřímně, zas tolik jich nemám. Ale raději řeším ty cizí, je to tak nějak lehčí než ty moje. Poslouchám lidi a když chtějí, abych mluvila, tak mluvím.
Máte problém? Myslím, že to jediné je zde mé poslání. Nebojte se, nekoušu. Povídejte, poslouchám. Váš problém, moje radost.
Zní to dost kýčovitě, že? Samozřejmě nejsem ráda, že mají lidé problémy, ale ty nás dělají tím kým jsme. Nebýt problémů jsme všichni stejní a to by byla škoda. To by byla nuda.
Část svého života jsem strávila tím, že jsem si představovala, jak někomu někdy pomůžu. Ale myslím, že nesplním svá očekávání, protože nemám jak. Skončím v zaplivané kanceláři a unudím se k smrti. Nedokážu uvěřit, že jsem tu na světě jen proto. I když jsem tomu vlastně už uvěřila, že. Jen s tím nesouhlasím. Ale proti Osudu se bojovat dán jen Náhodou a tu já nemám...
Ale vy třeba ano!
Myslíte si něco, co nemůžete dokázat: Každý z nás má moc ovlivnit svou budoucnost a budoucnost ostatních, ačkoli si to třeba neuvědomuje. Já se snažím vést lidi správným směrem, ale sama jdu občas špatně. Kdo ohlídá hlídače? Hm. Říká se "Já to zvládnu sám/a", ale to je KEC. Nikdo nikdy nic nezvládne sám, lidi od toho žijí ve smečkách, protože nikdo není dokonalý, každý je jen člověk. Nikdo neumí všechno. Nechte si pomoct. Nebo přemýšlejte a pomáhejte někomu. Nemusíte. Je to jen na vás, zda budete něco dělat. Jaký chcete mít život? Je krátký. Rozmýšlejte dobře.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
