Deník jedné malé ztracené existence

Pak bych vám mohla popisovat, jak jsem byla velice šťastná, když jsem se nadrogovala dvěma pětistovkovými Paraleny. Opravdu VELICE šťastná. zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych si ty Paraleny vzala čtyři. Asi nic moc.

Pak vám můžu říct, že o prázdninách jsem se měla celkem dobře a stále pro vás mám v bloku ty dva nepřepsané zápisy. Ale jsem líná něco s tím dělat, tak snad zítra.

Mohla bych vám říct, že Marc je prevít a *Anděl* tu už moc není. A neviděla jsem spoustu lidí. Mám Marca ráda. Vážně. Nenudím se s ním. Ne, že když tu *Anděl* je, tak se nudím. Já se nudím, když tu není. A jsem žárlivá. A na dně. Kvůli tomu jsem v sobě měla dva Paraleny. Měla jsem nááádherně vygumovaný mozek a ... no, to je tak všechno.

Doma je stejný teror, pořád stejný. Kamarádka od nás utekla, jak se dozvíte z přepisu z bloku. Někdy. Možná.

Jsem vlastně strašně šťastný člověk. Pořád na tom mohu být hůř. Dát prachy na drogy. Nebo něco takového. Nebo na učení, že...

Doufám, že se vám vstup do nového školního roku zadařil. A že budete úspěšnější než já :)